PHURPA

Пхурпа

The charge of Action

PHURPA

source: placeclubru

В основе композиций, исполняемых группой – ритуальная музыка: мантры, исполняемые тибетским горловым пением.
Более 15 лет участники группы изучают и реконструируют ритуалы тибетской религии Бон, существовавшей в Стране Снегов еще до прихода туда буддизма.

Участники PHURPA поют согласно традициям тантрического горлового пения тибетских монастырей Гьюто и Гьюмед, а также реконструируют архаичное обертональное пение бонпо, священнослужителей религии Бон. Хор исполняет священные тексты – мантры – на тибетском языке и языке шанг-шунг, владея голосами «дзоке» и «гьер». Так называются стили тибетского горлового пения, которые сильно отличаются от алтайских, бурятских и тувинских.
В музыкальных композициях используются настоящие аутентичные музыкальные инструменты, привезенные из Тибета, некоторым из которых более 300 лет: трехметровые трубы-дунчены, раковины-дункары, предки современных гобоев – гьялины, а также барабаны и литавры.

«Чтобы научиться петь, как мы поем, необходимы два года интенсивных тренировок. Раньше использовали листы железа, пьезодатчики – все, что могло звучать. Сейчас в основном голоса, каждый день тренируемся. Ну, еще также дунчены, разные барабаны. Мы не используем электронных примочек, не люблю синтетический звук». (Алексей Тегин, основатель группы, из интервью журналу «Rolling Stone»)

PHURPА работала на различных площадках Москвы, среди которых – Центр им. Вс. Э. Мейерхольда, Театральный центр «На Страстном», «Школа драматического искусства», клуб «Вереск», КЦ «ДОМ».

* Phurpa (Пхурпа) – в тибетской религии Бон культ гневного йидама Пхурпа (йидам – yi dam, «божество-охранитель»), полное имя которого – Вэл Пур Наг По (dBal-phur nag-po). Также Пхурпа (пхурба) – это трёхгранный ритуальный кинжал, отсекающий три яда ума, широко используется в буддийских ритуалах. Пхурпу иногда называют магическим кинжалом, являющимся ритуальным тантрическим предметом, способным побеждать злых духов и устранять преграды.

** Алексей Тегин – руководитель «PHURPA», культовая личность в мире современного искусства. Художник, работы которого хранятся в собрании Третьяковской галереи, музыкант, основатель стиля industrial в России. Автор многочисленных мистерий и перформансов.
.
.
.
.
.
.
.
sorce: asianstylecz

Dlouho předtím než do Tibetu přišel z Indie buddhismus, existovala zde unikátní šamanistická tradice. Její jedinečnou atmosféru můžete pocítit na vlastní kůži při hudebním vystoupení souboru Phurpa.

Phurpa je ruské hudební seskupení praktikující originální rituální hudbu tradice Bön, která patří k nejstarším předbuddhistickým tradicím Tibetu. Cesta k tomuto projektu nebyla přímočará. Zakládající člen Alexej Tegin se nejprve věnoval současné elektroakustické a industriální muzice na Cardinal Art Factory v Moskvě. V polovině 90. let zahájil své experimenty s hudbou tradiční a rituální s úmyslem do hloubky poznat starobylé hudební kultury Egypta, Íránu a Tibetu. Phurpa vznikla až v roce 2003 jako veřejný projev studia starodávných tibetských liturgií, kterému se všichni členové dlouhodobě věnovali a stále věnují.

Dominantu jejich hudebního projevu jednoznačně představuje tantrický hrdelní zpěv nazývaný rgyud-skad. Tato speciální technika vyžaduje tvrdý a dlouhodobý trénink, v němž figurují jak dechová, hlasová ale i meditativní cvičení. Mezi ně patří i zpěv v poloze vzhůru nohama (kdy plíce a hlasivky pracují efektivněji než obvykle) a popíjení černého čaje s tukem a chilli kořením. Používané nástroje jsou pro nezasvěceného také velmi nezvyklé. Najdete tak mezi nimi dungkar (trubka z obrovské lastury), dungchen (tři metry dlouhá trouba), damaru (buben z lidské lebky) nebo kangling (trubka z lidské stehenní kosti).

Nástroje z lidských kostí – damaru a kangling

Pokud vás toto vyprávění zaujalo, pak pro vás mám skvělou zprávu. Phurpa v Praze vystoupí jako dvojice ve čtvrtek 29.5. od 19:00 v Kostele svatého Jana Křtitele Na prádle. Koncert bude trvat se vší pravděpodobností přes dvě hodiny, zvolte proto vhodné oblečení. Vstup na místě bude za 250 a v předprodeji za 220 Kč. A abyste měli alespoň hrubou představu, co vás na místě čeká, mrkněte na bandcamp, kde si bez problémů můžete jejich rituální hudbu poslechnout.

Napadá vás jaké myšlenky se asi tak za onou temně znějící hudbou skrývají? Můžeme si vzít jako příklad popis rituálu zvaného Chöd – Přetnutí ega.

“Vnější Chöd znamená putovat po hrozivých místech, kde sídlí bohové a démoni. Vnitřní Chöd znamená nabídnout vlastní tělo jako potravu bohům a démonům. Nejvyšší Chöd je uvědomit si pravou podstatu mysli a přetnout tenké vlákno subtilní nevědomosti.”

Pokud se nebráníte experimentálním hudebním projektům a chcete poznat starobylé tradice, k nimž se po většinu času nemáte šanci naživo dostat, rozhodně si nenechte ujít nadcházející pražské vystoupení Phurpy. Není pravda stravitelné pro každého, ale jestliže se budete schopni naladit na vlnu této rituální hudby, garantuji vám skutečně nevšední vnitřní zážitek.
.
.
.
.
.
.
.
source: discogs

Phurpa is a Russian musical collective and performance group, recording and playing authentic ritual music of Bon, the oldest Buddhist tradition from Tibet, using ritual instruments and special tantric singing technique.

Alexei Tegin, a founding member and leader of the group, started exploring and experimenting with traditional and ritual music in the middle of the 1990s, at a legendary Cardinal Art Factory (Фабрика Кардинального искусства) in Moscow, led by Vladimir Epifantsev, controversial actor, director and propagator of trash-culture. Of crucial importance was his introduction to the spiritual tradition of Bon and Dzogchen and his meeting with singing masters of Gyumay and Gyuto tantric colleges.

Phurpa was formed in 2003, and the project is named after Phurpa Drugse Chempa (phur pa ‘brug gsas chem pa), one of the five tutelary deities of the Father Tantra in Bon tradition (this unique deity has a lower part of his body shaped in a form of phurpa, or kīla, three-edged peg/knife, widely used in tantric Buddhist rituals).

Phurpa line-up includes Alexei Tegin, Dmitry Globa, Eduard Utukin, Anastasia Tomskaya, Pavel Selchukov. Band members are constantly studying ancient Tibetan liturgical practices and ceremonies of Bon tradition, both theoretically and practically.

The trademark style of the band is based on a special type of tantric overtone singing/chanting, called gyukye (rgyud skad), from Tibetan words ‘rgyud’ (tantra) and ‘skad’ (sound of the voice). This singing is based on the principle of practitioner’s transmogrification during chanting meditation. This technique is achieved through an extensive training, including both meditation and physical, breathing and vocal exercises. Special training includes standing on your head while rehearsing (in the inverted position, lungs and vocal cords works more efficiently) and also drinking black tea with chili pepper and cream – hot pepper is irritating your vocal cords, so they are swelling up a little, while cream (or any other kind of grease or oil) acts as a lubricant.

Phurpa uses ritual Tibetan instruments to perform their music, which includes dungkar (horn made out of huge seashell), dungchen (three-metre-long horn/trumpet), silnuyen (flat cymbals), nga (double-sided drum), damaru (drum, made out of human skulls), kangling (human thighbone trumpet), shang (bon tambourine), rolmo (other type of cymbals), etc.
.
.
.
.
.
.
.
source: phurpabandcamp

This voyage began in the middle of the 1990’s in Moscow, when a group of artists and musicians led by Alexei Tegin and based at the legendary Fabrique of Cardinal Art commenced their studies of traditional ritual music, drifting away from the field of contemporary electroacoustic and industrial music with the intent to delve deeper into the ancient musical cultures of the ancient Egypt, Iran and Tibet.

The original 2003 lineup of the project that emerged as a result was dubbed Phurpa (one of the five tutelary deities of the Father Tantra in Bon tradition), and all the members have carried on with their research in the field of Bon and Buddhist liturgies up to the present day.

Before Buddhism reached Tibet, local people had practiced involved shamanic rites derived from various ancestral cults. Later on, circa the VI-IX century AD, a conflict between the local tradition, namely, the pre-Buddhist religion of Bon (which originates from Central Asia) and Tantric Buddhism (hailing from the North of India) gave birth to a unique cultural phenomenon known as Tibetan Buddhism, which combines an extensive metaphysical corpus and an advanced philosophical system with pristine ceremonial practices that reach down through many centuries. In the X-XI century AD the monastic ensemble came into being. It has got a lot in common with the Chinese court ensembles of the Tang dynasty; nevertheless, the Tibetan ceremonial ensemble has preserved its authenticity and kept a large number of primordial elements stemming from the ancient Tibeto-Burmanese music intact to this day. A typical ensemble usually includes a pair of nga drums, several rolmo cymbals and a pair of gyaling oboes, as well as telescopic dunchen horns, dunkar shells and short wandun horns. One of the unique features of the Tibetan monastic choir is a specific kind of overtone chanting, called “rgyud-skad”, or the Tantric voice, which is based on the principle of the singer’s transmogrification during the so-called “chanting meditation”.