Arganzuela Footbridge

source: 10aeccafe

The burying underground of the highway that ran along the edges of the Manzanares river provided the opportunity to open up a new urban territory to the inhabitants of Madrid: the Manzanares Park. A series of bridges over the river will allow passage from one side of the park to the other. Designed to link the neighborhoods on the right and left banks of the river, the Arganzuela Footbridge will be the longest of all the bridges to be built. The bridge will be for both pedestrians and cyclists. The footbridge enables people to cross from one side of the park to the other while also providing direct access to the park below. Cone like in structure, the bridge has two interlocking metal spirals, wrapped by a metallic ribbon. Spaced wooden slats make up the floor of the bridge, allowing the rays of the sun to penetrate through to the park below. The cones’ geographic location creates a belvedere over the park and the surrounding city as well as an exceptional location from which it will be possible to admire the famous Toledo Bridge. Shaded during the day, the promenade becomes luminous at night.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
source: designmagazincz

Dominique Perrault, úspěšný a kreativní architekt, ale také i profesor na několika univerzitách, navrhl tuto jedinečnou kuželovitou lávku nazývanou Arganzuela. Díky lávce vznikl zcela nový výjimečný veřejný prostor, park jménem Manzanares. Stavba se nachází v Madridu vedle slavného Toledského mostu a je doposud tím nejlepším propojením severní a jižní části Madridu. Přes řeku Manzanares byla vystavena řada mostů a podél ní vedla dálnice. V roce 2000 se v Madridu začalo uvažovat o možné podzemní dálnici a vytvoření větší pěší lávky nad řekou. Samotný projekt započal rokem 2005. Návrh Dominiqua Perraulta se začátku stavby dočkal v únoru roku 2010. Dokončení samotné stavby trvalo 13 měsíců. Lávka určená pro chodce a cyklisty dosahuje délky 278 metrů. Nachází se vedle historického Toledského mostu a spojuje tak Arganzuelu se svým sousedstvím Carabanchel. Lávka se dělí na dvě části. Tvoří ji dva kovové položené kužely ležící naproti sobě. Díky odděleným kuželům vzniká jeden z hlavních vchodů do parku Manzanares. Vzniká tak i další nový prostor pro odpočinek, setkání, pro obdiv a pozorování okolního města. Lávka se stala silným orientačním bodem města. Pod postem, parkem, ale i pod řekou se skrývá dálnice, která původně vedla podél řeky. Dálnice se ukrývá v hloubce 25 metrů. Jednotlivé ocelové kužely jsou postaveny na dvou pilířích umístěných na koncích každého kužele. Kužely se směrem do středu rozšiřují, což vyvolává dojem, že se lávka lehce vznáší ve vzduchu. Průměr lávky se pohybuje od pěti metrů do dvanácti metrů z jednoho konce na druhý. Samostatné konstrukce mají dvě vzájemně propojené kovové spirály, které se spolu diagonálně kříží. Stříbrná stuha, objímající konstrukci, je vyrobena z kovové síťoviny. Chrání tak lidi před pálivým sluncem nebo nepříjemným počasím. Vytváří rytmické a dynamické křivky korespondující s okolním parkem. Díky tomuto materiálu a díky závislosti na denní době vznikají i zajímavé neopakovatelné světelné efekty. Ve dne se můžeme schovat do stínu lávky a v noci naopak procházet skrz svítící lucernu.

I přes svou velikost most působí velmi lehce a čistě. Kovová chladnost kontrastuje s živou přírodou rostoucí v parku. Povrch mostu je dřevěný. Uvnitř lávky se ve středu nacházejí pouliční lampy, ale také dřevěné lavice pro posezení. Záleží jen na vás, jestli si vyberete slunné nebo stinné místo k odpočinku, aniž byste se báli, že budete ochuzeni o výhled do okolí. Nepravidelný hrbolatý povrch parku doplňují dokonalé, přesné a chladné kužely. Rozloha parku činí 23 hektarů. V parku je vysázeno na 10 tisíc stromů a na 122 tisíc keřů. Park Manzanares, pojmenovaný podle řeky tekoucí vedle, s kombinací války Arganzuelou vytvářejí příjemné a neobvyklé místo.
.
.
.
.
.
.
.
.
source: abduzeedo

Dominique Perrault nasceu em Clermont-Ferrand na França em 1953. Na década de 70 recebeu seu diploma de arquiteto pela Ecole Nationale Supérieure des Beaux-Arts de Paris, também concluiu estudos em planejamentos de cidades e é pós graduado em História. Em 1981 Perrault abriu seu próprio escritório que vem desenvolvendo projetos em diversos paises. Alem do escritório em Paris, desde 2006 conta com uma filial em Madrid. Em 1989, com 36 anos de idade, Dominique Perrault ganhou a competição internacional para Biblioteca Nacional da França em Paris. Este projeto o projetou como referencia na arquitetura mundial. Após ainda ganhou grande concursos como o Velódromo e Piscina Olímpica de Natação. Com o desenvolvimento de novos projetos os prêmios começaram a aparecer. Em 1993 ganhou o Great National Prize of Architecture e em 1997 o Mies van der Rohe Pavilion Award for European Architecture.