Asambláže / Puzzle (triptych)

source: danielpesta

Daniel Pešta se narodil v roce 1959 v Praze, je absolventem Výtvarné školy Václava Hollara. Během totalitního režimu se pohyboval mimo oficiální kulturu. Věnoval se především kresbě a pracoval v oblasti užité grafiky. Po roce 1989 navrhoval grafické cykly pro vydavatelství klasické hudby, za knižní a plakátovou tvorbu získal ocenění.

Postupy při navrhování plakátů, které u Pešty vždy balancovaly na hranici malby, vyústily na přelomu osmdesátých a devadesátých let do oblasti volné tvorby. Nejprve studuje figuru, ztvárňuje její zranitelnost, později se věnuje portrétu,ve kterém se soustředí především na jeho expresi. Postupně se jeho práce abstrahují, redukuje barevnost a začíná se přibližovat k podstatě svého výrazu, pro něj typického, který je zcela mimo tendenční vlivy.

Po roce 1998, kdy se vrací z prvního studijního pobytu v New Yorku, začíná experimentovat s různorodými materiály, jako je papír, vosk, kůže nebo transparentní pryskyřice. Právě haptické materiály umožnily autorovi ještě více proniknout do složitosti lidského nitra. Tyto práce balancují na hranici naturalistické syrovosti, dotýkají se nejcitlivějších témat, jako je zrod života a jeho zmar, jdou na dřeň lidské podstaty. Zmíněné atributy se prolínají jeho tvorbou dodnes a staly se pro autora signifikantní.

Typický se pro Peštu stává symbol červeného provázku – červené nitě v barvě krve, která prostupuje celou jeho tvorbou a která symbolizuje nejen nevyhnutelnost osudu, ale i nekonečný příběh lidského rodu. Zamotává, prošívá a perforuje křehkou existenci jedince. Do transparentní pryskyřice zatavuje příběhy celých generací, které vyhledává na dobových fotografiích. Vznikají rozměrné „Genetické kódy“ a cykly „temných asambláží“ s tematikou bezpráví a ztráty důstojnosti. Do pryskyřice nekompromisně zatavuje své starší obrazy či objekty do přísných bloků a sloupů,čímž relativizuje smysl tvorby samotné, ale zároveň tím paradoxně otevírá další výrazové možnosti. Téma portrétu Pešta postupně transformuje do výrazu masky, kterou vnímá jako symbol přetvářky a anonymity. Maska se pro něj stává ústředním motivem jak v jeho konceptuálních projektech, tak v autorských videoartech. Jeho videa hovoří jasným jazykem, bez pomocných dějových informací. Obsahově se Peštova tvorba často dotýká politické či sociální tematiky, ale zůstává vždy výtvarně konkrétní. Geneze jeho děl podléhá precizním přípravám, na jejichž konečné podobě pracuje i několik let.

Daniel Pešta se řadí mezi tzv. multimediální umělce. Nenechavá se omezovat jedním médiem, ale vytrvale experimentuje v celém spektru výrazových prostředků, v nichž se potkávají všechny naše smysly.
.
.
.
.
.
.
.
.
source: danielpesta

Daniel Pešta was born in 1959 in Prague. A graduate of the Václav Hollar School of Art, he spent the totalitarian years existing outside of official cultural circles. His primary focus was on drawings, and he worked as a graphic artist. After 1989, he designed numerous series of illustrations for a classical music publisher, and won numerous awards for his book and poster work.

In the 1980s and ’90s, Pešta began applying his poster design techniques – which had always balanced on the boundary to painting – to non-commissioned work. Since the very beginning, he has been working to further develop his artistic style.

At first, he studied the figure and gave shape to its vulnerability. Later, he worked with portraits in which he focused primarily on expression. Over time, his works became more abstract; he reduced their colors and began to approach the essence of his visual style, which exists fully outside of contemporary influences.

After returning from his first study trip to New York in 1998, he begins to experiment with a diverse range of materials such as paper, wax, leather, and transparent resin. Such tactile material enabled him to penetrate even deeper into the complicated nature of the human soul. These works balance on the boundary of naturalist rawness; they touch on the most sensitive subjects such as the birth of life and its destruction – they get to the core of human essence. These attributes wind their way through his work to this day, and have become one of Pešta’s distinctive attributes.

Another typical feature of Pešta’s works, and one that permeates all his work, is the symbol of red string or red thread, painted in the color of blood. The string symbolizes the inevitability of fate, but also the never-ending story of the human race. It tangles, stitches, and perforates the fragile existence of the individual. Into the transparent resin, he seals the stories of entire generations, which he seeks out in period photographs. He creates large-scale “genetic codes” and series of “dark assemblages” on the subject of injustice and loss of dignity. He uncompromisingly seals his older pictures or objects into resin in strict blocks and columns, thus relativizing the meaning of art itself but paradoxically also opening up other possibilities for visual expression. Pešta gradually transforms the portrait into a mask-like expression, which he views as a symbol of affectation and anonymity. For Pešta, the mask becomes the central motif in his conceptual projects as well as in his original works of video art. His videos speak in a clear language, without supplementary historical information. In terms of subject matter, Pešta’s work frequently touches on political or social issues, but always remains visually concrete. His works’ genesis is subject to meticulous preparations, and often their final form is the result of years of effort.

Daniel Pešta is what is called a multimedia artist. He refuses to limit himself to just one medium, but steadfastly experiments across the full spectrum of expressive tools, through which all our senses come together.