source: artycoktv

Lukáš Hájek (born 1980, graduated from FaVU BRNO in the multimedia department) is an artist whose recent work investigates shifts in scale from the point of view of daily objects.

In his artistic attitude and methods we find links to DIY culture, sport fishing and modelling. His sculptures (which are usually brightly coloured) take inspiration from folk art, the circus and visual communication systems. Hájek’s work is influenced mostly by his interest in folk art, DIY, sport fishing and tourism, and previously also new technologies. His more recent work is linked to the historical modernist styles of Contructivism and Minimalism; while also taking something from earlier experiments with geocaching (created together with Zdeněk Porcal). His recent objects are geometrically based, and are now more pop-art-like and exuberant, inspired by fishing lures and old Bohemian cakes. His new works mirror the concept that art is most inspiring when the creator does not think about the art. Fishing lures are functional and granny’s cakes are created with a certain adherence to aesthetic minimalism, so as to follow rules of standardisation. And as we all know, art connects with beauty only sometimes, not necessarily always. Hájek’s work takes sources from this space.
.
.
.
.
.
.
.
source: artycoktv

V poslední době se Lukáš Hájek (narozen 1980, absolvent brněnské FaVU v ateliéru multimédia), zabývá změnami objemů a proporcí všedních předmětů a změnou perspektivy, ze které se na ně díváme.

V jeho přístupu a metodě najdeme odkazy na obory kutilství, rybářství nebo modelářství. Často využívá pestré kombinace barev, inspirované lidovým uměním, cirkusem, navigačními a varovnými vizuálními systémy nebo estetikou rybářských splávků. Jako je tomu například v případě této výstavy.
.
.
.
.
.
.
.
source: skolska28cz

V poslední době se Lukáš Hájek (narozen 1980, absolvent brněnské FaVU v ateliéru multimédia), zabývá změnami objemů a proporcí všedních předmětů a změnou perspektivy, ze které se na ně díváme. V jeho přístupu a metodě najdeme odkazy na obory kutilství, rybářství nebo modelářství. Často využívá pestré kombinace barev, inspirované lidovým uměním, cirkusem, navigačními a varovnými vizuálními systémy nebo estetikou rybářských splávků. Jako je tomu například v případě této výstavy. Kurátor výstavy: Jiří Ptáček.

Lukáše Hájka silně ovlivňuje jeho fascinace folklórem, modelářstvím, kutilstvím, rybářstvím a turistikou. V minulosti je často doplňoval technologiemi (když perníkového srdce osadil digitálním displejem). Poslední dobou hi-tech potlačil a u posledních sochařských objektů hledal pole, na němž se zmíněné inspirace mohou potkat s estetikou konstruktivismu a minimalismu. Výrazněji tak oddělil vlastní tvorbu od experimenty s geocachingem, kterým se věnuje společně se Zdeňkem Porcalem. Rovněž u výstavy ve Školské 28, volně navazující na prezentaci velkých papírových modelů v brněnské G99 při Domě umění města Brna, ověřuje, jak oblíbené náměty aplikovat na zákonitosti trojrozměrného uměleckého díla. Jeho objekty mají opět geometrický základ, tentokrát jsou ale popově výstřední. Obojí souvisí se zvolenými inspiracemi, rybářskými splávky a staročeskými koláči. V Hájkově práci se odráží představa, že umění nejvíce obohacují přístupy a řešení, při nichž nikdo ani nepomyslel na umění. Zatímco podobu rybářských potřeb do mrtě určuje účel, babiččiny koláče jsou určitým výtvarným minimem, standardizovaným generacemi a v rámci standardu, řešeným z touhy po vytvoření čehosi krásného. A jak dobře víme, umění se s krásou leckdy potkává, jenže o synonyma se nejedná. Hájek se snaží spontánně orientovat v mezeře, která zde existuje. (Jiří Ptáček, kurátor výstavy)

V roce 2008 Lukáš Hájek (*1980) absolvoval brněnskou FaVU. Celých šest let tam strávil v Ateliéru multimédií Richarda Fajnora. A mezi softwary a tištěnými spoji objevil potřebu odstupu technologie jako svoji odpověď na realitu, v níž je občas stále třeba vstát od Facebooku a nakrmit králíky. Z perspektivy lokálních dějin výtvarné kultury je rovněž zajímavé pohlížet na jeho práci jako na pokračování silné vlny „kutilského“ umění konce 90. let minulého století.